Vítejte na stránkách Pavla Trhoně

Hra na družstva

 Vytýčená herní plocha má rozměry 18x9 metrů, rozdělená na poloviny, ohraničená postranními a zadními čarami. Hraje se s míčem na volejbal.^[1]

Obvykle proti sobě hrají dvě družstva, z nichž každé obsadí polovinu hrací plochy. Každé družstvo má kapitána, ten se postaví do zázemí za soupeřovu polovinu. Na začátku hry se losem určí, kdo má míč. Míč musí být nabitý, tzn., že hráč musí nejprve chytit míč hozený jiným hráčem, teprve pak může vybíjet, tzn. snažit se zasáhnout míčem některého ze soupeřů. Hráč, který je zasažen, vypadává a odchází do zázemí za soupeřovu polovinu. Tam se může dále účastnit hry (nahrávat, vybíjet). Neplatí zásah od země nebo od stěny. Hráč se také může zachránit, pokud míč chytí. S míčem jsou povolené 3 kroky. Když jsou vybiti všichni hráči v poli, jde do hry jako poslední kapitán. Vítězí družstvo, které vybije všechny protivníky, případně v časovém limitu vybije více soupeřů.

Všichni proti všem

Existuje také varianta všichni proti všem (maso), kde každý hraje sám za sebe. Hráči se mohou volně pohybovat po celé hrací ploše, snaží se zmocnit míče a zasáhnout s ním ostatní. Kdo je zasažen, vypadává. Když zůstane posledních několik hráčů, obvykle se zmenší hrací plocha, aby se zbývající hráči mohli snadněji vybít. Hraje se tak dlouho, dokud nezůstane poslední hráč - vítěz.

Je možné také hrát se dvěma či třemi míči. Hra má pak mnohem rychlejší spád. Také je možné v poli rozestavit překážky (nářadí), za které se hráči mohou schovávat. Existuje také vracečka, ve které se vybití hráči mohou vracet do hry. Hráč, který je vybit, si pamatuje, kdo ho vybil, a když je vybit jeho přemožitel, smí se vrátit do hry. Hra tak pokračuje, dokud jedna osoba nevybije všechny ostatní, tudíž nakonec zůstane sama. Této hře se také říká Brácha nezná bráchu.