Martina Sáblíková
Martina Sáblíková (* 27. května 1987 Nové Město na Moravě) je česká rychlobruslařka specializující se na dlouhé tratě, dvojnásobná olympijská vítězka a několikanásobná mistryně České republiky, Evropy i světa, držitelka několika juniorských i seniorských světových rekordů.
Sáblíková také dosáhla úspěchů v silniční cyklistice. Má několik medailí z mistrovství České republiky, v roce 2007 získala bronzovou medaili v časovce na mistrovství Evropy do 23 let.
V dětství hrávala basketbal, k rychlobruslení ji v 11 letech přivedl trenér Petr Novák, jehož svěřenkyní je doposud. Na mezinárodní scéně Sáblíková působí od jara 2002, kdy se poprvé zúčastnila mistrovství světa juniorů, v němž skončila na 36. místě. Na podzim téhož roku zajela první závody Světového poháru; do elitní divize poháru se začala prosazovat v roce 2004. Přelomem v její kariéře se stala sezóna 2005/2006, kdy se zúčastnila zimních olympijských her v Turíně (zde na trati 5000 m skončila čtvrtá) a na mistrovství světa juniorů získala stříbrnou medaili. Od roku 2007 její sbírka medailí výrazně narostla – z mistrovství Evropy si postupně přivezla čtyři zlaté a dvě bronzové, na mistrovstvích světa na jednotlivých tratích vybojovala sedm zlatých a dvě stříbrné, na mistrovstvích světa ve víceboji dvě zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Na zimních olympijských hrách veVancouveru zvítězila na tratích 3 a 5 km, v závodě na 1 500 m byla třetí. Od sezóny 2006/2007 Martina Sáblíková rovněž vládne Světovému poháru v rychlobruslení na dlouhých tratích, jehož celkové pořadí již šestkrát vyhrála.
V letech 2007, 2009 a 2010 byla vyhlášena českou sportovkyní roku, v roce 2010 získala Cenu Oscara Mathisena.
Rychlobruslařská kariéra
Začátky a první reprezentační závody
Martina Sáblíková se sportu věnuje od dětství. Zprvu hrála basketbal v klubu BK Žďár nad Sázavou,[26] od roku 1998 se začala věnovat rychlobruslení. Tehdy se trenér Petr Novák dohodl s několika rodiči na založení vlastního Bruslařského klubu Žďár, z něhož se později vyvinul současný Novákův NOVIS Team. Jeho svěřenkyní se stala i tehdy 11letá Sáblíková, jejíž matka Eva spravovala pro Novákovu manželku učetnictví.[27] Martina začala s dalšími dětmi (celkem jich bylo 20) trénovat, jak v zimě na ledě na přírodní dráze ve Svratce(jediné rychlobruslařské dráze v Česku), tak i v létě na kole a na kolečkových bruslích. Pomohly také netradiční Novákovy metody, například speciální prkno, na němž Martina se svým mladším bratrem Milanem trénovala doma v bytě (klouzání z jedné strany k druhé).[27]
V březnu 2002 se Sáblíková poprvé zúčastnila mistrovství světa v rychlobruslení juniorů, které se konalo na otevřené dráze v italskémKlobensteinu. V mini-čtyřboji zde skončila na 36. místě (z 50 závodnic). Společně s Marcelou Kramárovou a Lucií Haselbergerovou jela také ve stíhacím závodě družstev, v němž skončily poslední, dvanácté.[2]
Od sezóny 2002/2003 působí Martina Sáblíková ve Světovém poháru. Poprvé se představila na závodech 15.–17. listopadu 2002 v německém Erfurtu, kde odjela všechny závody čtyřboje a skončila na celkovém 36. místě.[3]
Prvního seniorského mistrovství se zúčastnila v lednu 2003, když se v nizozemském Heerenveenu konalo mistrovství Evropy. Sáblíková zde ale odjela pouze první závod na 500 m, k ostatním nenastoupila.[28] V této sezóně byla ještě na juniorském světovém šampionátu (34. místo) a na finále Světového poháru.
V sezóně 2003/2004 závodila Martina nadále v divizi B Světového poháru, zúčastnila se také seniorského mistrovství Evropy (20. místo) a juniorského mistrovství světa (23. místo). Ve finále Světového poháru v únoru 2004 ale již startovala v elitní divizi v závodě na 3 km (18. místo), na trati 5 000 m skončila v divizi B třetí.[29] Její úspěšnost na dlouhých tratích se potvrdila i na seniorském světovém šampionátu v březnu téhož roku, kde skončila šestnáctá (3 km), respektive dvanáctá (5 km).[30]
Následující sezóna potvrdila zlepšující se výkony Sáblíkové na dlouhých tratích. Na 3 km již pravidelně startovala v elitní skupině Světového poháru, na trati 5 000 m skončila na mistrovství světa na sedmé příčce.
Od sezóny 2005/2006 do zimních olympijských her ve Vancouveru
Přelomovým obdobím se pro Martinu Sáblíkovou stala sezóna 2005/2006. V závodech Světového poháru se na dlouhých tratích pravidelně umísťovala v první desítce. Na mistrovství Evropy 2006 skončila ve víceboji na čtvrtém místě, přičemž pětikilometrovou trať zajela ze všech závodnic nejrychleji a na dráze 3000 m skončila třetí.[32] V únoru 2006 se ve svých 18 letech poprvé zúčastnila zimních olympijských her, k medailím ale měla velmi blízko: 3 km – sedmé místo, 5 km – čtvrté místo. Svoji první medaili vybojovala Sáblíková o měsíc později najuniorském světovém šampionátu, kde skončila na druhé příčce.[33] V průběhu této sezóny rovněž zajela několik světových juniorských rekordů, jejichž držitelkou je doposud.
Po turínském úspěchu se začaly objevovat návrhy na postavení rychlobruslařské haly v Česku.[34] Byla zmiňována místa jako Pardubice, Praha, Brno či Žďár nad Sázavou. Podle posledních plánů měl ovál vyrůst ve Velkém Oseku,[35] kam se v roce 2009 Sáblíková i trenér Novák přestěhovali. Projekt však byl dlouho odkládán, až nové vedení obce zvolené v roce 2010 jej zcela zastavilo.[36]
V sezóně 2006/2007 již Martina Sáblíková ovládla Světový pohár na dlouhých tratích, zvítězila ve třech z šesti závodů a v celkovém hodnocení jej vyhrála.[37] Přišly ještě další úspěchy: získala zlatou medaili na mistrovství Evropy[20] a dvě medaile z téhož kovu na mistrovství světa na tratích 3 a 5 kilometrů.[8][38] V březnu 2007 navíc překonala seniorské světové rekordy na tratích 5 a 10 kilometrů.
„Medailová sbírka“ pokračovala i v následujících letech. Kromě předních umístění na dlouhých tratích v rámci Světového poháru a mistrovství světa (zlatá medaile na 5 000 m v letech 2008[9] a 2009[11] a stříbrná na 3 000 m v roce 2009[16]) získala i další medaile na mistrovství Evropy ve víceboji (2008[24] a 2009[25] bronzovou, 2010 zlatou[21]). V sezóně 2008/2009 díky vítězství v posledním závodu Světového poháru vyhrálo družstvo ve složení Sáblíková – Jirků – Erbanová celkové hodnocení soutěže ve stíhacím závodě týmů.[39] V únoru 2009 poprvé zvítězila na mistrovství světa ve víceboji, čímž se stala pro ten rok nejvšestranější rychlobruslařkou světa.[10] V sezóně 2009/2010 se navíc Martina Sáblíková několikrát objevila na předních příčkách i na trati 1 500 m, kde se dosud příliš neprosazovala[40] a v celkovém pořadí skončila na této distanci na třetím místě.[41]
Dvakrát zvítězila také na příležitostných mistrovstvích České republiky – v ročnících 2007 (nádrž Pilská u Žďáru nad Sázavou)[42] a 2008, kdy se šampionát konal na rybníku Černý nedaleko Hlinska.[43]
Všechny tyto výsledky ale byly důvodem pro očekávání fanoušků i odborníků na zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru. Na tuto akci se Sáblíková postupně připravovala od prosince 2009, nejprve doma, následně v Itálii v Klobensteinu a nakonec i v kanadském Calgary.[44]I přes tento tlak ve Vancouveru hned první závod zvládla a na trati 3 000 m, kde patřila k několika možným favoritkám (v sezóně 2009/2010 ji na této distanci několikrát porazila Stephanie Beckertová), získala zlatou medaili.[5] V závodě na 1 500 m, i přesto, že nepatřila k největším adeptkám na cenný kov, získala bronzovou medaili.[7] Na poslední trati 5 000 m, na které je Sáblíková několik let suverénní, byla nejočekávanější favoritkou, situaci ale rychlými časy zkomplikovaly Hughesová a Beckertová. Přesto česká závodnice v poslední jízdě vybojovala ve Vancouveru druhou zlatou medaili.[6] Se ziskem dvou zlatých a jedné bronzové olympijské medaile se tak stala nejúspěšnější českou sportovkyní v historii ZOH[45] a Jacques Rogge, předseda MOV, ji označil za „královnou rychlobruslení s elegantním stylem“.[46] Krátce po olympijských hrách se také prosadila ve finále Světového poháru a nakonec i na mistrovství světa ve víceboji, kde obhájila zlatou medaili z předchozího šampionátu.[12]
[editovat]Kariéra od roku 2010
Sáblíková i Petrem Novákem opustili k 30. dubnu 2010 armádní klub Dukla, kde působili šest let. Společně s nimi odešli i ostatní rychlobruslaři (např. Karolína Erbanová nebo Milan Sáblík). Od 1. července toho roku začali pracovat pod hlavičkou Centra sportu ministerstva vnitra.[47][48]
Na prvním mítinku světového poháru 2010/2011 v Heerenvenu nemohla nastoupit kvůli zdravotním potížím.[49] V dalších dvou závodech na dlouhých tratích světového poháru na konci roku 2010 se dvakrát umístila na medailových pozicích, ovšem ani jednou nevyhrála.[50] V lednu 2011 obhájila na otevřené dráze v italském Klobensteinu titul mistryně Evropy ve víceboji, když zvítězila na tratích 3 000 a 5 000 m.[22] První triumf v závodě světového poháru v sezóně 2010/2011 si připsala na mítinku v Moskvě, kde zvítězila na tříkilometrové trati[51], o den později skončila na dráze 1 500 m na třetím místě.[52] Na světovém šampionátu ve víceboji 2011 v kanadském Calgary sice vyhrála závod na 3 000 m,[53] ale před závěrečnou distancí 5 km měla ztrátu 15 s na vedoucí Nizozemku Ireen Wüstovou. Na této trati Sáblíková čtyři kola před cílem upadla, ale i přesto vybojovala bronzovou medaili.[19] V následujícím závodě Světového poháru na 5 000 m v Salt Lake City překonala vlastní, čtyři roky starý světový rekord téměř o tři sekundy.[54] Díky prvnímu místu na trati 3 km v následujícím finále světového poháru 2010/2011 v Heerenveenu zvítězila popáté za sebou v celkovém umístění na dlouhých tratích 3 000 a 5 000 m, což se předtím podařilo pouze Němce Gundě Niemannové-Stirnemannové.[55] Na poslední akci sezóny, mistrovství světa na jednotlivých tratích 2011 v Inzellu, obhájila z předchozího šampionátu stříbrnou medaili na trati 3 000 m, když prohrála s Ireen Wüstovou o 51 setin.[17] Výsledek z roku 2009 zopakovala i na distanci 5 000 m, kde získala již čtvrtou zlatou medaili v řadě.[13]
Sezónu 2011/2012 zahájila vítězstvím na trati 3 km a 12. místem na 1 500 m na prvním mítinku Světového poháru v Čeljabinsku.[56][57] Výsledek z tříkilometrové dráhy zopakovala i o týden později na dalším mítinku SP v Astaně, výrazně se zlepšila na poloviční trati, kde skončila čtvrtá.[58][59] Následující závody SP se odehrály na začátku prosince 2011 v Heerenveenu, kde posedmé v kariéře zvítězila na mítincích Světového poháru na trati 5 km, o den později dojela v závodě na 1 500 m jako pátá.[60][61] Na Mistrovství Evropy 2012, které se konalo na začátku ledna toho roku na otevřené dráze v Budapešti, získala potřetí za sebou třetí zlatou medaili z evropských šampionátů, přičemž zde zvítězila v závodech na 3 000, 1 500 i 5 000 metrů.[23] V pořadí třetí tříkilometrovou distanci Světového poháru v této sezóně vyhrála na následujícím mítinku v Hamaru, kde startovala i na poloviční trati (7. místo).[62][63]Mistrovství světa ve víceboji 2012, které se konalo v Moskvě, dokončila na celkovém druhém místě, když ji v celkovém součtu bodů dokázala porazit pouze Ireen Wüstová.[18] Na následujícím mítinku v Heerenveenu vyhrála pětikilometrovou trať, díky čemuž si s předstihem zajistila šesté celkové vítězství Světového poháru na dlouhých tratích.[64] V rámci finále Světového poháru v Berlíně, které se konalo další víkend, se zúčastnila jak závodu na 3000 m, který vyhrála,[65] tak závodu na poloviční trati. Zde dojela na třetím místě, což byl její nejlepší výsledek na distanci 1500 m v sezóně Světového poháru 2011/2012. Na této trati se celkově umístila na čtvrtém místě.[66] Poslední velkou akcí sezóny tradičně bylo Mistrovství světa na jednotlivých tratích, které se konalo v nizozemském Heerenveenu. V prvním závodě na 3000 m porazila Sáblíková své tři největší soupeřky Beckertovou, Wüstovou a Pechsteinovou a získala tak druhou zlatou medaili z této trati na světových šampionátech.[14] Kvalifikovala se i na „patnáctistovku“, tento závod ale vynechala, aby se mohla soustředit na nejdelší distanci 5000 m.[67] Ve svém posledním startu sezóny porazila na pětikilometrové trati všechny soupeřky a získala tak na heerenveenském šampionátu druhé zlato.[15]
